Nožky kloužou, ručka slábne za vteřinku Hydrouš spadne…
 
 

Hydropohled na Postalm kleterstieg “F“ variante. Pěkná příjemná feratka. Zpestření v podobě 4 kusů mostků. Fajná procházka lesem ve stínu, daleko z dosahu sluníčka, keška po cestě, pohodička. Dorážíme k rozcestí, máme na výběr z varianty obtížnost “D“ a samozřejmě “F“ variante. Při mojem příchodu už ji Honza obhlíží a usuzuje, že dneska ne… Po něm se o totéž pokouší kolegové, které jsme potkali u kešky, vypadají odhodlaně, ale dochází ke stejnému závěru, a vrací se na “D“ Konečně mám volnou cestu :-) O jiné variantě ani neuvažuju. Nechávám všechny nepotřebné věci u nástupu na “D“ s tím že si dám bonbonek a pak se pro ně vrátím. Nastupuju nalehko na feratku, prvních pár úseků, je bez problémů, ale když skála přechází do převisu, je úsek od úseku náročnější. Odsedávám a odpočívám na každém jistícím bodu, při té příležitosti pozuju fotografům. Při lezení používám prakticky jenom ruce a nohama se spíš jenom dotýkám skály, příchází poslední převislý úsek, pak už je stěna kolmá a zdá se být pohodová. K lezení po lanku používám už i nohy, které na skále už vůbec nedrží, sláva, další jistící bod, chytám se levou rukou těsně za ním a kradu si drahocenné centimetry, které mi za chvilku budou chybět. Do pravé ruky si beru karabinu odsedky, kterou si nesu nesu v hubě (dbalý bezpečnostních předpisů) Následuje několik marných pokusů cvaknou odsedku, 96 kilogramu na jedné ruce se začíná projevovat, do toho mi kloužou nohy, což taky docela vysiluje, skaly se dotýkám zlehka jenom špičkama, jsem takřka ve vodorovné poloze. Ruka mi naznačuje že už se dlouho neudrží. Obě feratové karabiny pořad pod jistícím bodem, peru se s odsedkou. Natahuju se k poslednímu zoufalému pokusu cvaknout odsedku, TEĎ A NEBO NIKDY!!! tak nikdy… J Najednou jsem asi o 4 metry níž u jisticího bodu, kde jsem před chvilkou odpočíval, a visím jak sopel u nosu. Pád byl tak rychlý že si ho ani neuvědomuju, dosednutí +- asi jako když padáš na prvního. Tak si tam tak visím, ani si netroufám doufat že si toho nikdo nevšimnul, tak zjištuju jestli pád někdo stihnul vyfotit… negativní L Povídám si s kamarádama , vyměňujeme si vzájemně zážitky, pak mě už přestává bavit viset, tak se snažím dosáhnou zpátky k lanku, ale protože jsem v převisu (což je štěstí, bo jsem se aspoň nedotřískal o skálu) tak na lanko nedosáhnu. Pokus o přitáhnutí po popruhách feraťáku, je taky neúspěšný… Honzoooo, vytáhni mě nahoru… Následuje Honzova příprava materiálu, lezení po “D“ nad Hydrouše, budování štandu, a jiné aktivity. Já si zatím krátím chvíli rozhlížením se, pokusy dostat se k jistícímu bodu a podobně. Po nějaké době se u Hydrouše konečně objevuje lano, navazuje se a s Honzovou pomocí se posouvám nahoru. Nahoře dochází k nějaké komplikaci, spojené s mojí váhou a zablokovaným reversem. Visení si zkracuji pokusem o prusíkování na ocelovém laně, což teda s jedním prusíkem moc nejde. Problém s reversem “ten Pán tam nahoře“ vyřešil, a já zase držím svoje feratové karabiny v ruce, takové to bylo pěkné shledání… Rozhoduju se kam dál, mám dvě možnosti, hore a dole, po asi 1,5 vteřiny dlouhém pokusu dolézt si cestu, to vzhledem k fyzické únavě rukou a brnícím nohám vzdávám, přecvakávám karabiny pod jistící bod, a nechávám se bezpečně a pohodlně spouštět dolů, pořád jsem jištěný feraťákem, takže u každého jistícího bodu přecvakávám. Když už jsem zase dole na zemi, Honza ruší štand a pokračuje za Evkou. Já si dávám dole pauzu na odpočinutí a oddechnutí, pak beru na záda batoh a pokrčuju za nima, už bez dalších problémů variantou “D“ Když se na konci setkáváme, dáme pivko, pokecáme s dalšíma kolegama, sundáme sedáky abychom si je po chvilce zase oblékli na poslední kousek feraty, a jdeme zpátky k autu. Byl to fajn fajn fajn, byl to fajn, fajný den.

 

Konečná bilance 

- Jedna zkušenost, která ač silná a poučná, nemusí být z mé strany opakována.

- Jeden o 4 cm protáhlý feratový set.

- Jeden utrhlý mozol, na druhém článku, prostředníku pravé ruky

 - Jedno zdržení přes hodinu

 - Jeden Honzův trenning budování štandu, záchrany a spouštění.

 - Jeden test sedáku a feratového setu, spojený v nabytí důvěry v obojí.

 - Jedno zjištění že i na feratě se padá, což pro mě bylo dřív nemyslitelné

 - Poučení se z chyb

 - A docela jistě nabytí dalších zkušeností, které mi dojdou až s odstupem času. 

 

 

 + Klady

Lezl jsem nalehko, bez batohu a zbytečné zátěže

 Pád byl v převisu, neměl jsem nechtěný fyzický kontakt s tvrdou skálou.

 Pád byl vedený svisle a ne vodorovně

 Měl jsem sebou zkušeného parťáka, který nezpanikařil a pomohl mi.

 Měli jsme sebou lano a cajky. 

 

- Zápory  

Nepoužili jsme lano na dojištění

 Nevzal jsem si lezečky

 Nepoužíval jsem kombinovaný úvazek

 Nerespektoval jsem doporučení v průvodci 

 

 

 

A ač to byl nakonec zážitek pozitivní, už vím že označení “F“ není od Fio Banky, ale od slov jako jsou Faul, Fail, Fall a hlavně Fuck. Dále potvrzuje že pravidlo č.1 na feratach a sice NEPADAT, NEPADAT, NEPADAT!!! By se mělo co nejdůsledněji a nejpečlivěji dodržovat, a přidal bych za sebe i druhé pravidlo NEPŘECEŇOVAT SVÉ SÍLY A ZKUŠENOSTI. To je zatím od Hydrouše vše, příště si pro vás vyzkouším a popíšu pád a záchranu na lanovém mostku ;-)

 

 

Komentáře?: Návštěvní kniha